Pohyb těla a v těle… Od fyzioterapie k Feldenkraisově metodě®

4. 8. 2020

Autor: Mgr. Ivana Frgalová, fyzioterapeutka FNOL a Feldenkrais praktik ve výcviku

 

  • Zářící mozek… (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem

Fyzioterapii významově můžeme chápat jako terapii díky přírodní síle (z řečtiny fysis = přírodní síla). Fyzioterapie se zabývá léčbou pohybového aparátu. Je součástí rehabilitace (z latiny rehabilitatio = obnovení) a snaží se o návrat člověka do běžného života po krátkodobém či dlouhodobém zdravotním postižení.

Z mého pohledu fyzioterapeut je terapeut, který stanovuje terapii pacientovi, tak aby naplnil jeho přání stran pohybových možností jeho těla. Fyzioterapeut je zběhlý v anatomii, fyziologii, patofyziologii, patologii dominantně pohybového aparátu a nervového systému. Má přehled o tom, jak nás nese kostra, jaká jsou kloubní spojení, které svaly a jak pracují a jak je celé tělo řízeno díky našemu mozku a jakou roli mohou hrát vnitřní orgány ve vztahu k pohybovému aparátu a mnoho dalších.

V rámci rozličností problematiky pohybových obtíží má náhled nad neurologií, ortopedií, traumatologií, neurochirurgií, internou, pediatrií, urologií, gynekologií a dalšími s maximem dle svého zaměření. Nyní po studiu v rámci vysokoškolského systému probíhá vzdělávání hlavně praxí a následnými kurzy, které rozšiřují znalosti terapeuta. Existuje velké množství kurzů dlouhodobých a celosvětově proslulých jako Vojtova reflexní lokomoce, Bobath koncept, Proprioceptivní neuromuskulární facilitace, Dynamická neuromuskulární stabilizace až po kurzy krátkodobé se specifickým zaměřením např. poruchy polykání, gynekologická problematika, temporomandibulární skloubení atd. Terapie je tedy komplexní stran celého těla ve spolupráci s klientem/pacientem, ale také ve spolupráci s dalšími obory jako například ergoterapeut, protetik, logoped atd. Obor fyzioterapie je velmi široký a každý terapeut je jedinečný jako každý pacient.

K fyzioterapeutovi je člověk odesílán velmi často lékařem. Můžeme si, tedy fyzioterapii představit jako „lék na předpis“ nebo „doplněk pro lepší život člověka a jeho pohyb“. Fyzioterapeut zná pohyb člověka a strukturu těla velmi detailně. A následně může stanovit terapii, tak aby bylo dosaženo spolu dohodnutého cíle jako například najíst se, lépe ohnout koleno, dojít dál a samostatně atd. Hlavním nástrojem fyzioterapeuta jsou jeho ruce. Ruce, které zdraví a ukazují. Ruce, které vnímají a pracují s tělem pacienta. Umění fyzioterapeuta je sledovat pohyb těla a pohyb v těle. 

  • Bohatství mám ve svých rukách… (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem

Přestože je fyzioterapie velmi komplexní obor s velkou řadou kurzů a možností výběru jak s člověkem pracovat, až seminář Feldenkraisovy metody mi ukázal pohyb a člověka z jiného úhlu pohledu. Toto setkání pro mě znamenalo lásku na první dotek a na celý život. 

  • I majestátní strom vyrůstá ze semínka… (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem

Zakladatel metody je Moshé Feldenkrais (1904-1984). Žid pocházející z Ukrajiny a muž mnoha talentů. Studoval na Sorbonně matematiku, fyziku a strojní inženýrství, byl hlavním asistentem Frederica Joliota-Curie. Věnoval se bojovému umění a to především judu, které se prolíná jeho metodou. K detailnímu zkoumání pohybu jej přimělo i vlastní zranění kolene a začal se věnovat studiu anatomie a fyziologie, neurofyziologie, pohybové terapie, psychoterapie, hypnózy a jógy atd.. Našel způsob, jak pracovat se svým tělem, tak aby jeho pohyb byl snadný, elegantní, bezbolestný, tím že analyzoval pohyb celého těla během chůze. Stejně jako některé koncepty ve fyzioterapii sledoval motorický vývoj dítěte. Bral si z něj snadnost, lehkost, zvědavost a hravost v provádění pohybů a učení stylem pokus omyl.

Jako děti máme bohatý pohybový repertoár, ale s věkem získáváme své návyky a stereotypy jak v pohybu, tak v myšlení. Tyto návyky vedou k zmenšení pestrosti pohybu a k ustrnutí. V dospělosti mnohdy přestaneme využívat celý potenciál svého těla. Moshé Feldenkrais vedl své studenty k prozkoumání sebe sama a následnému rozvíjení svých schopností.

Feldenkraisova metoda® je v České republice teprve rozvíjející se metodou, přestože zahraniční lektoři přijížděli do České republiky již od roku 1989. První praktici Feldenkraisovy metody studovali v zahraničí. Až v nedávné době v roce 2018 vznikl první výcvik Feldenkraisovy metody v České republice “ Feldenkrais® Training Prague 1“ mezinárodní akreditaci EuroTAB (European and Israeli Feldenkrais Training and Accreditation Board), pod pedagogickým vedením trenérů z Německa Rogera Russella a Ully Schläfke.

Feldenkrais praktik je učitelem, má možnost vést své studenty ve skupinových lekcích: „ Pohybem k sebeuvědomění (ATM = Awareness through movement®)“ a nebo individuálním přístupem „Funkční integrací (FI = Functional integration®)“. Feldenkrais praktik během ATM i FI klade žákovi otázky slovně i dotekem a spolu na ně hledají odpověď. Doprovází studenta během procesu objevování. Pro mě je proces učení hlavním rozdílem proti fyzioterapii. Fyzioterapie má za cíl zlepšit pohyb pro lepší činnost, kdežto Feldenkraisova metoda se zaměřuje na samotný proces učení a to díky pohybu. Pohyb těla a v těle je prostředkem k učení se na mnoha úrovních. 

  • Vím, co dělám? (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem 

Moshé Feldenkrais často zmiňoval, že jeho metoda není „prostým rehabilitačním cvičením“. Přestože v některých ohledech můžeme nalézat podobnosti, jde o zcela odlišný obor. Učení skrz pohyb sebou nese přesah k filozofii, psychologii, pedagogice než pouhé chápání pohybu z hlediska anatomie, biomechaniky a neurofyziologie. Feldenkrais praktik učí provádět a vnímat pohyb těla a tím se orientovat sám v sobě a v prostředí.

Feldenkraisova metoda je prostředkem, jak prohloubit vlastní propriocepci, vnímání svého těla. Neuropsycholog Oliver Sacks z pohledu pacienta ve své knize „Na čem si stojím“ vyjadřuje k propriocepci takto: „V angličtině naznačuje co je „proper“, tj. vlastí, to, čím tělo poznává sebe sama a má „property“, tj. vlastnictví. Dá se říct, že člověk vlastní své tělo – alespoň jeho údy a pohyblivé části - díky neustálému přílivu informací, povstávajících neustále a po celý život ve svalech, kloubech a šlachách. Člověk se vlastní, člověk je sám sebou, protože tělo se zná a neustále se potvrzuje tímto šestým smyslem.“ (Sacks, 2009, str. 47). 

  • Vědomá chůze… (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem

Feldenktraisova metoda, jak ji poznávám během výcviku, se zakládá na subjektivním prožitku skrz pohyb, který je jedinečný a nezpochybnitelný. Prožitek je něco, co má přesah od  našeho těla k naší duši. Lekce jsou koncipované tak, aby student věnoval pozornost pohybu ve svém těle. Doplňuje si tak svůj obraz sebe sama, aby mohl využít celý svůj potenciál. Lekce ATM i FI dávají možnost poznat své tělo a sám sebe v nezvyklých situacích a poučit se z toho. Student nekopíruje svého učitele jako při běžných cvičeních v tělocvičnách. Zdokonaluje sám sebe v porovnání se sebou samým. Student se učí schopnosti se sám o sebe co nejlépe postarat, vnímat se a vnímat okolí. Dělat chybu je pozitivním jevem v procesu učení, proto se nabízejí možnosti a při hledání řešení se zkoumá i ta „nesprávná cesta“, aby byl student schopen rozpoznat radost ze snadnosti pohybu. Učení se během lekcí ATM je velmi zajímavý proces, kdy student nejčastěji leží na zemi a dělá velmi pomalé jemné pohyby a učí se vnímat své tělo.  Prožitek během lekce ATM i FI se nese dále životem jako nová možnost jednání. Hledání nových způsobů pohybu, přináší i změnu v myšlení a to sebou přináší kreativitu do života. 

  • Prozření… (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem

Dle vlastního prožitku vím, že naučit se něco nového znamená něco změnit a to sebou nese emoce. Radkin Honzák, český psychiatr, se přiklání k pohledu na člověka jako na bytost biopsychosociální a proto jsou v řízení těla důležité i jeho emoce. Ve své knize „Psychosomatická prvouka“ popisuje emoce takto: „Emoce jsou nejstarší řídící procesy, kognitivní funkce vývojově přicházejí mnohem později a takzvaný rozum není vždy tím nejvýznamněji působícím řídícím systémem.“ (Honzák, 2017, str. 54).

Emoce sídlí v podkorových strukturách, které si neseme již z dob dinosaurů v hloubi našeho mozku. Pod vlivem emocí se často uchylujeme k zaběhlým stereotypům, které jsou rychlé a automatické.  Proces učení probíhá v prefrontální korové oblasti ve spojení s limbickým systémem, a proto je řízení pomalejší a komplikovanější. Nové věci z počátku může využít jen v klidném a bezpečném prostředí, kdy vliv emocí nás nenutí sklouznout k zaběhnutým návykům. Feldenkraisovy lekce učí prozkoumat sám sebe v takových podmínkách, které studentovi dávají pocit bezpečí a to ticho, klid a pohodlí. Student se učí zorientovat sám v sobě a současně v prostoru a ve světě, a také ve vztazích k sobě samému, k druhým lidem a k vnějšímu světu. Přesah je tak velký a obtížně popsatelný jako vlastní prožitek.

Feldenkrais praktik klade otázky pomocí rukou a slov. Jak verbální, tak nonverbální komunikace má svá úskalí, s čímž se potýkám jak v praxi fyzioterapie tak Feldenkraisovy metody. Marek Herman, český pedagog, ve své knize „Najděte si svého marťana“ se věnuje v jedné části právě komunikaci. Uvádí: „Nelze nekomunikovat. Už tím, že nekomunikuji, vlastně komunikuji.“ (Herman,2008, str. 181). Dále se zamýšlí nad pravidly komunikace a jak ji vést. Důležitým bodem je jasnost a porozumění si navzájem. Slova, která používáme, nemusejí pro druhého nést stejný význam jako pro jejich autora, což je velkou obtíží a rizikem konfliktů.

 

  • Učím se naslouchat a mluvit… (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem

Pojďme se zamyslet nad slovem POHYB, jak jsem jej poznala během výcviku. Pohyb je podstatné jméno. Pohyb se ale nepohybuje. Pohybovat se je sloveso a přináleží nějaké osobě či věci. Osoba i věc se pohybuje dle svých možností a pohyb je ji vlastní. Někdy si sami klademe otázku: „Jaký je ten správný pohyb?“. Je těžké odpovědět a prakticky nemožné, jelikož každá osoba je unikátní. Dle mého názoru mohu popsat kvalitu pohybu, která v sobě nese odpověď. Pohyb, který je snadný, příjemný a kontrolovatelný, s volným dechem a bez zbytečného úsilí, odpovídá mé představě vhodného pohybu v tento daný moment pro konkrétní osobu. 

Po filozofické stránce chápu pohyb jako čas. Mnohdy říkáme:  „Teď je ten správný čas“ a každý pro sebe ví, kdy to bylo. Přestože měříme čas na hodinách neustále stejně, někdo může říct: „Čas běžel jako splašený“ a někdo jiný: „To se mi to táhlo“. Stejné je to i s pohybem. Přisuzujeme mu kvalitu a měříme ho, ale vždy je jedinečný a naplněný prožitkem.

Prožitek vlastního těla a poznání obrazu sebe sama nám dává možnost jej rozšířit. Pokud mám nástroj a vím, jak funguje, můžu jej snadněji a efektivněji použít. A tak je to i s naším tělem.  Dle Feldenkraisovy metody své tělo tedy používáme podle toho, jak sami sebe vnímáme. Sebeobraz je z části zděděný, z části utvářený výchovou a z části si jej vytváříme sami během života.

Pokud některá i malá část těla chybí v obrazu sebe sama v našem mozku, ztratí se a nemůžu ji tedy použít v běžných činnostech. V neuroplastice se velmi často používá moto: „Co nepoužíváš, o to přijdeš“. Norman Doidge, psychiatr a psychoanalytik, ve své knize „Váš mozek se dokáže uzdravit“ popisuje čtivým způsobem i Feldenkraisovu metodu a jeho životní příběh. Uvádí, že Feldenkrais ve své době byl jedním z prvních neuroplastiků. Poukazuje na fakt, že neurovědec Merzenich potvrdil svým výzkumem Feldenkraisovy myšlenky. K dlouhodobým neuroplastickým změnám dochází nejjednodušeji, pokud člověk věnuje intenzivní pozornost svému učení. Doidge uvádí Feldenkraisovu myšlenku: „ Moje základní tvrzení je, že jednota mysli a těla je objektivní realitou a že tyto entity nejsou tím či oním způsobem spojená jedna s druhou, nýbrž tvoří neoddělitelný celek. Abych to vyjádřil ještě jasněji: Tvrdím, že mozek by bez motorické funkce nebyl schopen myslet.“ (Doidge, 2017, str. 178). 

  • Jak se vnímám uvnitř sebe? (autorská kresba) - obrázek zvětšíte poklikem

S respektem a důvěrou v člověka samotného…

Ivana

Literatura:

  • Doidge, Norman. Váš mozek se dokáže uzdravit – pozoruhodné případy léčby a uzdravení využívající neuroplasticity mozku. Albatros Media a.s., Praha 2017. ISBN 978-80-264-1432-2
  • Feldenkrais, Moshé. Feldenkraisova metoda – Pohybem k sebeuvědomění. Pragma Hodkovičky. ISBN 80-7205-058-3
  • Feldenkrais, Moshé. SILNÉ JÁ – Návod ke spontánnosti. Pragma Hodkovičky. ISBN 978-80-7349-405-6
  • Herman, Marek. Najděte si svého marťana… co jste vždycky chtěli vědět o psychologii, ale ve škole vám neřekli… Vydavatelství apak, Olomouc 2008. ISBN 978-80-260-6070-3
  • Honzák, Radkin. Psychosomatická propedeutika. Vyšehrad, 2017. ISBN 978-80-7429-912-4
  • Russell, Roger. Zbavte se bolesti zad – Feldenkraisova metoda v praxi. Pragma Hodkovičky. ISBN 978-80-7349-259-5
  • Sacks, Oliver. Na čem si stojím… Prožitky odcizení části těla a cesta zpět k původní celistvosti. Nakladatelství dybbuk, Praha 2009. ISBN 978-86862-82-8
  • Shafarman, Steven. Vědomí léčí – Feldenkraisova metoda dynamického zdraví. Pragma Hodkovičky. ISBN 80-7205-864-9