Rehabilitační technologie na cestě za pohybovým poznáním IV. | Roboticky vedená manipulativní funkce ruky

21. 1. 2021

Autor: PhDr. Barbora Kolářová, Ph.D.

Jedním z klíčů ke zdravému pohybu je dobrá vnímavost, tj. senzorika. Když pracujeme s pohybem, pracujeme vždy i se senzorikou. To platí pro fyzioterapii a všechny její modality, i ty přístrojově vedené.

Jedním z cílů rehabilitace je proto navrátit pacientům i vnímavost vůči jejich pohybu.

Vědomí pohybové poruchy

Porucha pohybu je vždy spojena i s poruchou vnímání. Náš senzorický systém neustále vyhodnocuje a aktualizuje informace o naší poloze, o rychlosti a směru pohybu jednotlivých částí těla, aniž bychom si to vlastně v rutinní každodennosti nějak uvědomovali. Celý tento systém potom poskytuje informace systémům řídícím, které dané informace vyhodnocují a na jejich podkladě připraví pohybovou akci. Je třeba zdůraznit, že právě naše senzorika hraje zcela zásadní úlohu v řízení pohybu a adekvátní vyhodnocení informací je klíčem ke koordinovanému harmonickému pohybu.

Rozhodně není výjimkou, že porucha pohybu je doprovázena i bolestí. Senzorikou, která má pro nás zpravidla jasný signální charakter. Nejenže náhle vzniklá bolest bezprostředně informuje o poškození tkání a je varováním před dalším možným poškozením, ale současně i moduluje zpracování jiných senzorických vjemů. Bolest mění charakter uvědomění si bolavé části těla v prostoru a vůči nám samým. Bolest tedy modifikuje naše vnímání a tím i informační tok do řídících jednotek. Její přítomnost tak ve své podstatě může blokovat i schopnost učit se novým pohybovým dovednostem.

Při chybné interpretaci senzorických informací, navíc zastřených bolestí, je velmi obtížné, až nemožné, optimalizovat průběh pohybu autokorekcí (tedy bez zásahu terapeuta) a realizovat pohyb prostý kompenzací.

Vezměme si příklad pacienta po cévní mozkové příhodě s hemiparetickou horní končetinou. V typickém obraze se rozvíjí tzv. flekční spasticita, která vede třeba k tomu, že je ruka mimo jiné samovolně stahovaná jakoby do pěsti. Pro pacienta je obtížné ruku otevřít a s tím je nemožná i jakákoliv manipulace jako například najíst se, otevřít si dveře, uchopit nějaký předmět a mnoho dalších. Celou tuto situaci navíc zpravidla komplikuje snížená citlivost a mnohdy právě i bolest. Bez pomoci trpělivého přístupu odborníků vedoucích pohyb ruky správným směrem, by bylo pro pacienta značně nesnadné dosáhnout zlepšení funkce ruky.

Robotická rehabilitace ruky (gloreha, armeo)

S ohledem na principy motorického učení, na průběh pohybové rekonvalescence a motivaci, se jednoznačně potvrzuje nezbytnost nácviku těch aktivit, které mají pro pacienta význam z hlediska jeho běžného života. Pro optimalizaci senzorické složky pohybu je klíčové danou aktivitu realizovat: za prvé v kontextu polohy těla (tj. postury), protože už vlastní poloha, a tedy správné posturální nastavení je interním spouštěčem nervových impulzů k realizaci pohybového záměru. A za druhé v kontextu prostředí, které přinejmenším navozuje dojem reality a je spouštěčem externím.

Pokud trénuji manipulativní funkci ruky, výchozí posturou by měl být sed se správným postavením ramenního pletence a páteře. Pokud trénuji chůzi, je zásadní vertikální orientace těla.

V Kineziologické laboratoři pracujeme s robotickými systémy Gloreha a Armeo, a to nejen ke zlepšení manipulativní funkce horní končetiny. Jednou z funkcí robotické ruky je, že počítačem řízená konstrukce za pacienta otvírá a zavírá dlaň. Řídící složky pohybového systému pacienta tak zpracovávají percepci o robotem vedených pohybech ruky. Systém Gloreha navíc umožňuje, že pacient současně pozoruje i vizualizovaný obraz pohybu ruky na obrazovce před sebou. I přes sníženou citlivost a vnímání bolesti tak díky zesílené senzorické informaci (dané pasivním pohybováním ruky a současně pozorováním identického pohybu ruky na obrazovce) mnohem jasněji pohyby ruky vnímá. Zesílené uvědomění pohybu tímto způsobem v širší míře aktivuje centra mozku odpovědná za vytvoření a realizaci pohybového plánu.

Uvědomění pohybu, které je podpořeno jak pasivním pohybem (tedy stimulací proprioreceptorů), tak i zrakem, v mnohem větší míře přispívá k pozitivním neuroplastickým změnám a může výrazně přispět i ke sníženému vnímání bolesti.