Rehabilitační technologie na cestě za pohybovým poznáním III. | Roboticky vedená chůze

21. 1. 2021

Autor: PhDr. Barbora Kolářová, Ph.D.

Naším hlavním pracovním nástrojem v terapii pohybu jsou naše ruce a naše mysl. Ruce, kterýma léčíme a doprovázíme pacienta na jeho cestě k uzdravení pohybu a vnímavá mysl, která tuto naši cestu vede. Zcela nenahraditelné entity v procesu léčení.

Jedním z cílů rehabilitačních specialistů je „up-loadování“ programu o průběhu správného pohybu do motorického systému našich pacientů. S respektováním hierarchie pohybu, ontogenetických vývojových souvislostí i principů motorického učení. Toto je jedno z mystérií fyzioterapie a celé rehabilitace.

Robotické technologie v rukou odborníků v maximální možné míře potencují reparační mechanismy, a to zejména u pacientů s neurologicky podmíněnou poruchou pohybu, kdy hlavním benefitem je stimulace neuroplasticity. Neuroplasticity jako schopnosti našeho nervového systému adaptovat se na podmínky zevního i vnitřního prostředí.

Adaptační pohybové mechanismy a motorické učení

Naše tělo je velmi vnímavé. A za každých okolností se snaží přizpůsobit pohyb všem omezením, která máme.

Již víme, že omezená hybnost nebo bolest, zejména pokud přetrvávají delší dobu, mohou vést k tvorbě náhradních kompenzačních mechanismů, které vzdalování se od pohybového ideálu dále zhoršují. Obzvláště nešťastné je, pokud celá tato situace trvá dlouho (řádově měsíce, spíše však roky). Může totiž docházet k tomu, že zpočátku funkční reverzibilní změny vedou ke změnám strukturálním na úrovni všech systémů podílejících se na realizaci pohybu.

Pravidelný pohybový trénink má formativní vliv nejen na svaly nebo opěrný kostěný aparát, ale rovněž vede i k dalším změnám například k rozšíření neurální sítě a jejímu efektivnějšímu propojení. Naopak v negativním smyslu při dlouhodobě omezeném pohybu dochází k úbytku aktivní svalové hmoty, řídnutí kostí, i k úbytku funkčních nervových spojení.

Celý náš pohybový systém (jistě, nejen ten) je do určité míry přizpůsobivý. Tedy reflektující aktuální pohybové nároky. Na jedné straně nežádoucí změny prohlubují kompenzační přetěžující pohybové stereotypy. Na druhé straně díky adaptaci v pozitivním smyslu v rámci tréninku jsme schopni zlepšovat svoji fyzickou zdatnost i koordinaci; můžeme se zdokonalovat v rozličných pohybových aktivitách a rovněž se učit i novým dovednostem – a to v každém věku.

Pokud se kdokoliv z nás chce naučit něco nového, nebo i jen oprášit dovednost, které se delší dobu nevěnoval, je zapotřebí, aby daná konkrétní aktivita byla systematicky trénována. Díky pravidelnému tréninku se pro nás vykonávání pohybu stává snazší, realizujeme pohyb s větší lehkostí a přesností. Toto je vrchol ledovce, který nasedá na mnohočetné změny odehrávající se v našem pohybovém aparátu a v jeho systému řízení díky motorickému učení.

Právě pozitivní pohybová adaptace díky motorickému učení je výrazně potencována fyzioterapií.

Robotická rehabilitace

Robotika má již v medicínských oborech svoje místo na slunci. V rehabilitaci se využívá k ulehčení pacientova pohybu. Pokud je pacient příliš slabý na to, aby zvedl ruku či otevřel dlaň, nebo mohl sám chodit, jsou mu tyto pohyby umožněny s pomocí robota. Robotické systémy jsou vyvinuty tak, aby co nejvěrněji reflektovaly reálný pohyb. V případě roboticky vedené terapie se u pacienta dostaví pocit zvládnutí pohybu, který není schopen samostatně provést.

I přesto, že v současné době již některé robotické systémy mohou v běžném životě reálně ulehčovat pohyby svým vlastníkům, v rámci rehabilitace je používáme k tréninku daných dovedností. Víme, že díky roboticky vedeným pohybům ruky nebo lokomočním pohybům dolních končetin, stimulujeme senzorickou složku pohybu. Byť je takový pohyb jen pasivně realizován ve svém přirozeném průběhu, jsou stimulovány nejen senzorické receptory, ale i centra řídící a regulující průběh reálného pohybu.

Již bylo uvedeno, že pohyb, který se chci naučit, musím stále opakovat. Základní podstatou správně vedeného tréninku je tedy opakovat, a tak fixovat pohyby v jejich co možná nejfyziologičtějším průběhu. Opakování i přesto, že v robotických systémech je často pasivní, ale je vědomé, vytváří stopu v nervových spojeních podílejících se na realizaci daného pohybu. To přispívá k budování nových motorických programů. A ty přece chceme vystavět na co nejlepších základech.

Na Oddělení rehabilitace využíváme robotický trenažer chůze – Lokomat. Roboticky vedená chůze je majoritně využívána u pacientů po poraněních míchy, ale i u jiných pacientů s neurologickým deficitem, kteří nedokážou samostatně chodit. Roboticky vedená chůze spolu s fyzioterapií prokazatelně vede ke zlepšení samostatnosti chůze u pacientů, kteří byli před zahájením terapie schopni chůze s oporou. U pacientů s vážnějšími důsledky poranění, kteří nemohou chodit, potom zlepšuje svalovou trofiku a vnímání dolních končetin.

Výhodou i úskalím robotické terapie oproti klasickým fyzioterapeutickým postupům je, že pohyby je možné realizovat v mnohočetných opakováních ve stereotypním provedení. Potencuje se tak víceméně stále tentýž identický pohybový vzorec. Nicméně pohyb v reálných podmínkách je variabilní se schopností dynamicky se přizpůsobit podmínkám prostředí. Proto se robotické i jakékoliv jiné rehabilitační technologie doplňují s klasickými fyzioterapeutickými i dalšími rehabilitačními postupy.