Jak chápat ruce v širším slova smyslu? Čím pro nás ve skutečnosti jsou?

12. 5. 2020

Autor: Mgr. Naděžda Calabová, DiS.

Zdroj: ville-legarde.fr

Jen z pohledu „pouhé“ anatomie je lidská ruka bezesporu jednou z nejsložitějších částí našeho těla. Na její funkci, či na širších funkčních souvislostech s ostatní pohybovou morfologií se podílí velké množství struktur. Je to především 35 svalů, probíhá tudy 123 šlach spojujících dohromady 29 kostí, desítky koncových větví cév a nervů tří hlavních (neurovaskulárních) svazků. Schopnost ruky adekvátně realizovat naše myšlenkové záměry vyžaduje složitou míru aktivity, ale současně i stability mnoha klíčových struktur. Analýza pohybu ruky vyžaduje diagnostiku celé horní končetiny - včetně hrudníku a páteře. Musíme respektovat, že motorika ruky je obrazem hybného aparátu jako funkčního celku.

V jaké kvalitě máme dílčí složky - svaly, klouby a současně schopnost motorického učení (ideomotorika), tak rychlý či svízelný bude návrat narušené funkce. I když je problematika ruky bezesporu složitější a podílí se na ní mnohé další, ne méně důležité struktury, je výše zmíněné jedním ze stěžejních pilířů úspěchu. Jsme jedna nádoba, a proto nelze oddělovat jednotlivé její části a ty zkoumat samostatně. Každý „díl skládačky“ ovlivňuje ten další, i kdyby zdánlivě vzdálený.

Zdroj: Zdroj: The Evolution of the Primate Hand (Kivell et al., 2016)

Ruce nám byly od pradávna zdrojem obživy, přežití, ale současně nástrojem komunikace. V různých kulturách byly dříve dokonce považovány za něco magického či tajemného. Můžeme namítat, že v dnešní „moderní vyspělé“ době i v medicínských vědách, založených na potřebě ověřování, potvrzování či vyvracení domnělého, nám stále chybí validní studie o složitém komplexu motoriky ruky a ostatních funkcích. Nicméně pořád jsou mezi námi lidé schopni prostřednictvím svých rukou také předávat energii, harmonizovat či dokonce uzdravovat.

Jsou tak, i v 21. století, zcela na místě otázky jako: „Jsou naše ruce stále tím čarovným nástrojem, který je součástí našeho já?“ nebo jen prostředkem plnící plány a příkazy lidského mozku? Mnozí z nás se zabýváme jejich vzhledem bez ohledu na jejich reálnou schopnost nás posouvat ve vědění a schopnostech dál. Je to stejné, jako hodnotit člověka jen podle jeho vnější stránky, bez myšlenky na samotný obsah.

V podobném duchu jako chodidlo i lidská ruka potřebuje pro svůj dynamický projev a schopnost úchopů své anatomicky i funkčně specifické klenby (oblouky). Charakteristické jsou tři: příčná, podélná a šikmá zajištující průběžné změny nastavení ruky především v souvislosti s velikostí uchopovaného předmětu.

Pro člověka jsou ruce stěžejním prostředkem komunikace a již zmíněné manipulace. Naproti tomu u lidoopů hrají ještě významnou roli v lokomoci (chůzi). Většina terestrických lidoopů (gorily, šimpanzi) využívá kotníkochodectví, kdy váhu těla přenáší na zevní stranu středních článků prstů.

Specifickým rysem lidské ruky je unikátní evoluce morfologických znaků. Pokud bychom měli zjednodušeně „vybrat“ nejvýznamnější okamžiky evoluce lidské ruky, pak za prvotní viditelné změny můžeme označit zkrácení prstů a změnu spojení ukazováčku (II. prstu) se zápěstními kůstkami, které se datuje do období australopitéka afarského (Australopithecus afarensis) před 3 miliony let. Druhou významnou změnou bylo „prohnutí“ koncových článků prstů a zmohutnění palce z období před 2-1,5 milionů let pozorované např. u raných zástupců rodu Homo a v neposlední řadě reorganizace palcové části zápěstí. Zkrácení prstů a uzpůsobení délky palce patří z mnoha pohledů asi k těm nejstěžejnějším. Palec jako funkční jednotka hraje klíčovou roli v možnosti úchopu díky opozici vůči zbylým prstům a to prostřednictvím pohybů v nejvolnějším (CMC – karpometakarpálním) základním kloubu palce - oproti pohybům ukazováku a malíku.

Zdroj: lifeasacollegevegan.files.wordpress.com, travel.mongabay.com

Je známo, že evoluce ruky byla často spojována s potřebou manuálních činností a výrobou primitivním nástrojů našich předků. Nicméně aktuální studie přináší nová zjištění, kdy ruka hrála významnou roli v potřebě „udeřit pěstí“ – potřebě násilí. Oproti velkým primátům má člověk relativně krátkou dlaň a dlouhý palec. Tím je ruka efektivnější ve schopnosti sevření v pěst a současně tak účinnější zbraní. Biomechanické studie pak verifikovaly až 3x větší silový potenciál ruky při úderu sevřenou pěstí oproti obyčejné facce. Pro člověka to možná znamenalo výhodu v bojích o potravu či území. Bohužel, možná i díky této skutečnosti je člověk bezesporu také nejagresivnějším predátorem na Zemi.

Každý z nás jsme byli „obdarováni“ být něčím jedineční, mnohdy i talentovaní. Někdo je schopný klavírista, houslista, pěvec, malíř, chirurg, učitel, plavec, spisovatel, řemeslník či jen dosáhl mistrovství v čemkoliv jiném. S trochou nadsázky si ale položme otázku: „Co nás všechny spojuje napříč současnými i dřívějšími profesemi?“. Jistě se shodneme, že je to především schopnost prostřednictvím našich rukou prezentovat a předat to co umíme, v čem jsme výjimeční. Díky rukám vnímáme sami sebe, dokážeme vyjádřit své emoce a dokážeme být jimi nápomocni druhým.

V terapii (rehabilitaci ruky) je vše velmi obdobné. Můžeme mít excelentní teoretické znalosti, ale umíme totéž převést do řeči rukou? Jsme schopní vnímat tu širokou škálu zpětné vazby (feedbacku), abychom pochopili a správně diagnostikovali hledaný problém? Právě v pohybové patologii ruky toto nebývá zřejmé. Prapůvod obtíží ruky - motorických a současně senzorických (cítivých) - je často patrný jen pro zkušené. V klinické rehabilitaci je to hlavně hledání a vyhodnocování hmatem získaných fenoménů. Mluvíme také o haptice, která dává viděnému mnohem širší rozměr informací. Nikdy nejde jen o „rozhýbání“ ztuhlých kloubů či zlepšení samotné síly svalů. V rehabilitaci ruky jde o každodenní dobrodružství, bádání nad mnohdy zdánlivě jednoduchým problémem, které mívá ovšem více řešení.

S příchodem nového života, většina z nás obdivuje a vyjadřuje pestrou škálu emocí nad tímto zázrakem. S něhou objímáme ruce malého človíčka a udivujeme se nad tím, jakou dokonalost jsme schopni stvořit. Jak nás tak malé ruce dokáží rozněžnit, dát nám pocit štěstí a dokonalosti. Jsou přitom tak drobné, ale od prvopočátku představují klíč v kontaktu s rodiči, vnímáním okolí, získáváním zkušeností a zrcadlem emocí.

Zdroj: vlastní zdroj

A opět naše ruce jsou tím, co malé dítě vnímá jako jedno z prvních součástí nového světa. Předáváme jimi pocit tepla, bezpečí, jistoty. Ve vztahu k lidem obecně jsou tím prostředníkem k vyjádření náklonnosti, lásky, štěstí a radosti. Mohou být ovšem i nástrojem zloby, nechtění, obavy, síly či bolesti. Díky rukám jsme schopni i nonverbálně (gesty) vyjádřit spokojenost, obavu, odstup, respekt, nervozitu a mnohé další vnitřní rozpoložení. Zda právě gesta byla podružným komunikačním systémem nebo vývojovým předstupněm ovšem zůstává i nadále otázkou.

Mnoho generací a kultur před námi vytvořilo prostřednictvím rukou nespočet užitečných a krásných věcí, na které dodnes hledíme s úžasem. Kriticky řečeno ovšem i spousta špatného a bolestného se zří v historických kronikách, kde ruce byly tím vykonavatelem, který ničil v mnoha ohledech. Reálně máme v rukou mocnou zbraň. A jen my sami jsme zodpovědní za činy, které jimi vykonáme. Nicméně i se všemi znalostmi, které máme, dokážeme vůbec říci, že našim rukám rozumíme, že je známe, že chápeme podstatu tohoto „nástroje“ řeči, emocí, manipulace a vědění? V pravdě řečeno, asi jen obtížně a s velkým respektem. Ruce o nás mnohé vypovídají, ale co jsme vlastně schopni my sami říct o nich?

Chápat a vnímat prostřednictvím rukou je velký dar, kterým můžeme vytvořit a realizovat spoustu dobrého. Važme si jich, hýčkejme je, starejme se o ně a pochopme je. Jsou naším nejbližším přítelem zažívající s námi veškeré životní strasti i radosti. Nejen v našich tvářích se zří čas či život sám…

Zdroj: zdravi.euro.cz

V rehabilitaci buďme my, terapeuti prostřednictvím našich rukou „jiní“, objevujme, učme se, bavme se, nesklouzávejme do jednoduchého, zažitého, nekomplikovaného a pohodlného.

Pokud své ruce lépe pochopíme, pochopíme tím lépe sami sebe a budeme se tak mít i více rádi.